V novém šatu

Marek Řezanka

K císaři jednou přišli dva šejdíři,

koumáci, kterým podvod kouká z očí.

Nikdo jak oni úsměvy nehýří.

Byl o ně zájem – hned, jak někam vkročí.

Císař měl pověst, že je muž marnivý,

že se jen o to, co si obléct, stará.

„Dáme vám to, co nemáte ani Vy:

Nač budou všichni koukat jako zjara.

Šijeme šaty, z kterých zrak přechází,

které Vám navíc cenné věci dají.

Ten, kdo je nosí, nepozná nesnází,

milován všude – v celém širém kraji.

Čarovné šaty pravdu Vám odhalí,

kdo se, a jestli, ke své práci hodí.“

Císař se z okna zahledí do dáli,

tam až, kde moře brázdí spousta lodí.

„Zjistíte, kdo k své profesi náleží:

Jenom ten totiž tyto šaty vidí.

Nespatří ten je, který je zátěží:

Buřiči, svoloč – ti, kdo nejsou lidi.“

Císař se na svou paruku zadívá.

V zrcadle on se s potěšením vzhlíží.

Že je sám loutkou, netuší nádiva,

jenž hodlá vládnout hlavně bez potíží.

Zamne si ruce, jak se mu zalíbí

nahnat strach tomu, kdo rád pravdu říká:

Kdo šaty uzří, bude mít alibi,

kdo poví opak, těžce zanaříká.

Popírač šatů se zlou se potáže.

Takový ať se někde v koutě schová.

Nesmysl, že je císař pán obnažen,

trestá se jako nebezpečná slova.

„Začněte s prací“, císař je nabádá.

„Nebudu šetřit, ať to, co to, stojí.“

Těm dvěma ihned zlepší se nálada,

když císař hlesne: „Dám vám truhlu svoji.“

Zlato a stříbro, a drahé kamení.

Že chce lid mosty? Na tom nezáleží.

Z nezájmu odpor častokrát pramení:

Kritika nesmí podkopávat režim.

Tkalcovské stavy nečinně čekají,

a ti dva lotři ve zlatě se topí.

Co s touto dvojkou? Císař pán nechá ji:

Ta může v klidu zamést všechny stopy.

Nadešla chvíle těžká a složitá:

Zjistit, jak tkalci daleko jsou s prací.

Císař však váhá, sám tam jít odmítá:

Chtěl by to vidět, odvahu však ztrácí.

Povolal rádce, dva mu hned poslouží,

oba se před ním poníženě plazí.

Každý z nich pouze chválen být zatouží:

Oba jsou zvyklí slyšet na rozkazy.

Jeden z těch rádců více se ohýbá:

Tak tomu císař tento úkol svěří.

Nad odborností vítězí obliba,

servilní poskok poroučí se z dveří.

Stavy jsou prázdné, rádce se zapotí.

Ví, že je nanic, tohle je mu jasné.

Přistoupil blíže, k těm dvěma naproti.

Má strach, že jeho kariera zhasne.

Jeden z těch floutků drze se vyptává:

„Myslíte si, že jsou ty vzory pěkné?“

Rádce se zmocní úzkost až sžíravá:

„Překrásné“, koktá. Více nedořekne.

Přiznat se nechce. Ví, že má namále,

tak vyšle signál, jak že je to skvělé:

„No, a ty barvy“, pokročí ve chvále,

„nádherné, vskutku“, vyděšeně mele.

S úlevou prchá, všude teď rozhlásí,

jak že se dílo mimořádně daří.

Císař má radost – hned sáhne do kasy:

Tak je to vždy, když slovo mají lháři.

Po čase druhý z rádců se dostaví:

Na stavy jako kolega teď civí.

Ví, že je hlupák, tedy má obavy,

že v mžiku zazní chechtot burácivý.

Lid venku brblá, zač císař utrácí,

to jeho vladař velmi špatně snáší.

Za katrem skončí největší chudáci,

kdo má flek, mlčí, aby nebyl v kaši.

Konečně šaty císař má obléci:

Jak jeho rádci vyjeveně zírá.

Stejně jak oni vykládá o věci,

jež ale není. Je jen prázdná díra.

Neschopen mluvit, lekl se pořádně:

Co bych měl vidět, nevidím, což značí,

že vládnu špatně. Málo mám v pokladně,

ubohý že jsem, směšný, rovněž k pláči.

Mám vidět šaty. Co to však znamená,

když vůbec nevím, zda mi jdou, a sluší?

Nutí se usmát, klesnou mu ramena,

gesta kamenná má a rudé uši.

Že šaty spatřil, nadšeně předstírá.

Vždyť oba rádci jejich krásu líčí.

Mozek mu sevře úzkosti přemíra:

Ocení krejčí, jací, že jsou dříči.

Dělá, že zkouší nový šat akorát.

„Padne Vám skvěle“, vykřikne lump drzý.

Císař se bojí, bude však radost hrát.

Čeká ho průvod v davu lidí. Brzy.

Již ten den nastal, císař se předvádí:

Kráčí si nahý, lidem kyne paží.

Se zlatem zatím zmiznou dva neřádi.

Nikdo se pravdu sdělit neodváží.

Císař je boží, zaznívá od kněží,

a běda tomu, kdo s tím nesouhlasí.

Upřímnost v hlavách mnohých se rozleží:

Kdo živí děti, odpustí si špásy.

Kdekdo však nechuť pocítí k císaři,

který až na dno důstojnosti padá.

Kdo šíří strach, tak nenávist vytváří,

potom je marná jakákoli rada.

Až malé dítě v davu se ozývá:

„Císař je nahý.“ Směje se a mává.

Propukla vřava, potupně hrozivá:

„Vždyť je to šašek – děcku patří sláva.“

Císař je ztrapněn, utéct již nezvládne.

Tímto vše ztratil, s tím nic nenadělá.

Na trůnu skončil, šaty má bezvadné:

Z ostudy kabát v plné šíři těla...

Pro tyto dny jsou dle mého charakteristická díla dvou spisovatelů: Jednak se mi vybaví Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (Poručík Dub je předobrazem Petra Fialy, ambiciózní kadet Biegler má po letech svůj klon – bakaláře Lipavského – a Otakar Foltýn jako by z oka vypadl feldkurátovi Katzovi) a kromě toho řada pohádek od Hanse Christiana Andersena.

Od dánského pohádkáře mi pak na mysli nejvíce tanou „Císařovy nové šaty“.

Vůbec první text, který jsem zde 15. 7. 2024 publikoval, byla villonská balada nazvaná: Jít za něj padnout? (Viz https://web.litterate.cz/17898-2/). Týkala se J. Bidena a jeho zjevné nedostatečnosti pro výkon jakékoli funkce, natož amerického prezidenta.

Tehdy se mainstreamová média na povel tvářila jako pověstní „císařovi rádci“, a navzdory zjevnému stavu tvrdila, že Joe je ve vynikající kondici – a kdo říká opak, šíří dezinformace. Poté, co ve volbách uspěl Donald Trump, ví již celý svět, že Joe Biden vskutku na prezidentskou funkci mentálně neměl, a to od nástupu do funkce. Vyvstává tak pro někoho nepříjemná otázka, kdo že to v pozadí řídil J. Bidena, když o sám toho nebyl schopen?

Jistě si vzpomenete, jaké brutální manipulační kampani čelil během svých dvou prezidentských období Miloš Zeman. Byl líčen jako dementní, ačkoli dodnes dokáže mluvit spatra a bez pomocných lístečků. Jistý Bartík mu dokonce před druhým prezidentským obdobím prorokoval, že mu zbývá pár měsíců života a šířil zlolajnou nenávistnou pomluvu o jeho rakovině. Jak ale přišlo na duševní stav Joea Bidena, nikdo z těchto výtečníků si netroufl vyslovit, že někdo, kdo si plete Irák a Ukrajinu či Vladimira a Volodymyra, skutečně v prezidentském úřadě nemá co pohledávat (viz Wall Street Journal).

A co Gaza, vážení?

Příměr dívat se na něco jako císařovi rádci na prázdné tkalcovské stavy lze aplikovat na celou řadu témat. Vezměme si například genocidu. Západní svět se dostal tak daleko, že genocidu dělí na zhoubnou a žádoucí, přičemž tu žádoucí odmítá nazvat genocidou. Jako učebnicový příklad zde může sloužit Gaza, kde západní média zabíjení kojenců či starců přehlížejí či bagatelizují s tím, že je to tak v pořádku. Jak se asi na tento pohled západních mainstreamových médií dívají příbuzní obětí? Již chápeme, kde se bere ta neskutečná nenávist – a co ji způsobuje?

Nehodící se škrtněte…

Další oblastí by mohlo být ovlivňování voleb. Z nejrůznějších stran se ozývá, jak u nás i jinde v Evropě ovlivňuje volby „zlý Rus“. Konkrétní důkazy tohoto ovlivňování ale jaksi scházejí. Stačí, aby někde posílilo nějaké opoziční uskupení, a již je mu dána nálepka proruského.

Zato zrušené volby v Rumunsku se v mainstreamových médiích příliš neřeší – a hlavně se v nich nerozebírá, kdo zde ovlivňoval (tedy rušil). Raději se mlčí o výroku Thierry Bretona, který vybízí ke zrušení výsledků voleb, který nebude určité mocenské klice po chuti: https://euroweeklynews.com/2025/01/12/could-german-election-result-be-annulled-by-european-commission/.

Na dlažbu s entusiasmem…

Kdejaký „císařův rádce“ nadšeně vykládá o tom, jak se v České republice v této době žije skvěle, jak se máme nejlépe v dějinách – a jak že jen ti hrozní dezoláti neustále straší nesmysly o propouštění v důsledku nekonkurenceschopnosti průmyslu, vysokých cen energií a tragické zahraniční politice, která našemu zboží zavírá brány na důležité trhy. Již i server Novinky.cz byl nucen připustit, že nám nový rok začal zostra – a hrozí propouštění tisíců lidí. A to ještě nevíme, jak se vyvine situace u Volkswagenu a jiných německých automobilových koncernech.

Zejména velcí představitelé průmyslu by měli co nejdříve přestat hrát roli „císařových rádců“, a proti politice Fialova kabinetu s nekompromisně vymezit – a za cenu nějaké té mediální nálepky.

Zelené svítí červená…

Ve výčtu témat, na něž se hodí alegorie s císařovými novými šaty, nemůže chybět agenda Green Dealu. Jedná se přímo o ukázkovou oblast, kde pokrytectví vítězí nad realitou. Ideologie lítého boje za „jediné dobro“ se v mnoha ohledech zvrhává v ničivou totalitu, kdy jsou fakta ohýbána, jen aby „vyššímu dobru“ nic neodporovalo. Toto sdělení se mj. objevuje i v divadelní hře Dobré ráno s Findou.

Když osud Unie záleží na klystýru…

Slyšíme, že se bez levného ruského plynu (i ruské ropy) obejdeme. V zásobnících zatím docházejí zásoby – a nedostatečná náhrada je velmi drahá. Až se pomyslný nahý císař objeví v průvodu, bude již pro náš průmysl pozdě.

Tři roky jsme masírováni, jak je na tom ruská ekonomika zle, jak se Rusko rozpadne, jak sankce zabírají. Zabírají, ale je tu takový malý detail – více na Evropu než na Rusko. Zajímavý může být v tomto kontextu následující odkaz: https://www.imf.org/external/datamapper/PPPSH@WEO/OEMDC/ADVEC/WEOWORLD

Další typický „císařův rádce“, který patrně nesleduje mapu bojů na Ukrajině ani vteřinu denně, Friedrich Merz, se nechal slyšet, že válka na Ukrajině musí skončit ukrajinským vítězstvím. Bylo by dobré vědět, z jakých analýz při tomto výroku vychází. Kde má brát Ukrajina další vojáky i další zbraně – a kdo to vše zaplatí. Německý volič by toto měl vědět v každém případě.

Nu, pokud Němci touží umírat na Ukrajině, nic jim nebrání tohoto „sympatického Kantorka“ (viz Na západní frontě klid) volit. Podpora Zelenského na Ukrajině je odhadována na méně než 20 %, přesto se nenajde nikdo, kdo by ukrajinským občanům dopřál svobodné demokratické volby. A tak Ukrajinci musí umírat pro někoho, koho většinově absolutně nepodporují.

Dejme na hlas dítěte, ne pokrytce…

Nechtějme být rukojmími „císařových rádců“. Poslouchejme hlas malého dítěte, které nemá strach, že ho někdo onálepkuje. Dítěte, které je schopné říci to, co vidí – a nevymýšlí si, aby se mu dostalo falešného uznání.